Energetika Ruska – reforma a výsledky.

Reforma ruské energetiky se prostřednictvím rozdělení a rozprodání EES Rossii (jednotný energetický systém Ruska) snažila vyřešit několik základních cílů. Dostatečné zabezpečení elektrickou energií, snížení havárií a výpadků na minimum a […]

Reforma ruské energetiky se prostřednictvím rozdělení a rozprodání EES Rossii (jednotný energetický systém Ruska) snažila vyřešit několik základních cílů. Dostatečné zabezpečení elektrickou energií, snížení havárií a výpadků na minimum a nakonec i vytvoření konkurenčního trhu, který by sám „reguloval“ ceny energie. S tímto cílem byla EES Rossii nejprve rozdělena na odbyt, generační kapacity a sítě. Dalším krokem byl prodej jednotlivých částí. Předpokládaný počet účastníků na trhu a tvrdá konkurence měla způsobit omezování růstu elektrické energie.

V současné době, dva roky po likvidaci monopolu RAO EES Rossii (ruská akciová společnost v oblasti energetiky a elektrifikace, která v letech 1992-2008 ovládala prakticky veškerou energetiku Ruska a díky její kapacitě 156 GW byla největší společností světa v tomto sektoru), ale většinu kapacit opět ovládá několik málo společností. 45 % výrobních kapacit Ruské federace patří společnostem Gazprom, Rusgidro, Rosatom a InterRAO. Z celkového podílu tohoto trhu vlastní: Gazprom 16 %, Rusgidro  11 %, Rosatom 10 %, InterRAO 8 %.  Prakticky na každém z teritoriálních velkoobchodních trhů v Rusku vznikly monopoly, které vlastní 45-95 % generujících kapacit regionů. Jak přiznává Federální antimonopolní služba, o konkurenčním trhu můžeme v této oblasti hovořit maximálně v Centrálním regionu a to zdaleka ne ve všech jeho částech. Situace tuto agenturu dokonce nutí k úvahám o vytvoření cenového stropu elektrické energie v každém z regionů.

A vlastníci těchto podílů se i nadále snáží o jejich postupné zvětšování a sjednocování. Cílem Gazpromu je například sjednocení společnosti OGK-2 a společnosti OGK-6. Společnost OGK-2 zahrnuje pět velkých, federálních tepelných elektráren (Pskovská GRES, Serovskaja GRES, Stavropolskaja GRES, Troickaja GRES a Surgutskaja GRES). Celkový výkon těchto stanic je 8 695 МW.  Gazprom vlastní 56,6 % OGK-2, kapitalizace společnosti je 31,3 miliard RUB, zisk za prvních 9 měsíců roku 2009 byl 1,4 miliardy RUB. Pouze pro zajímavost, když v roce 2007 vznikly spory ve vedení společnosti a následně 30. května odešla většina top managementu, odstupné pro šestnáct osob činilo 557 milionu RUB. Společnost OGK-6 tvoří elektrárny Rjazanskaja, Novočerkasskaja, Kaširskaja, Čerepoveckaja GRES, Krasnojarskaja GRES-2 a celková kapacita těchto stanic je 9052 MW. Kapitalizace 26,15 miliard RUB. Zisk za první pololetí roku 2009 byl 2,7 miliardy RUB. Více než 60 % akcií vlastní Gazprom.

Stejně tak například holding KES (ZAO Kompleksnye eněrgetičeskije sistěmy) se chystá sjednotit čtyři energetické generující společnosti. Holding KES byl v roce 2009, podle hodnocení časopisu Forbes, největší ruskou neveřejnou společností. Holding patří do skupiny „Renova“ Viktora Vekselberga (přibližně 90 %) a majitelem akcií společnosti je také její prezident Michail Slobodin. Společnost drží akcie TGK-5 (46,14 %) (TGK – teritorial´naja geněrirujušaja kompanija), TGK-6 (38,4 %), TGK-7 (Volžskaja territorial´naja geněrirujušaja kompanija) ( přibližně 46 %), TGK-9 (přibližně 71,89 %), dále má podíly v Irkutskeněrgo, OGK-4, OGK-2, je vlastníkem 100 % akcií společnosti Rossijskie komunal´nye sistěmy a 100 % akcií společnosti Gazeks, která pracuje v oblasti zásobování plynem v Rusku a na Ukrajině. Kromě toho KES vlastní celou řadu společností, které se zabývají projektováním a stavebními činostmi energetických objektů. Celková cena aktiv společnosti se pohybuje okolo 4 miliard USD.

Vzhledem k popisovaným procesům tedy po rozdělení RAO EES došlo pouze ke vzniku nových, prakticky monopolních společností a přerozdělení majetku.

V období 2008-2010 vyrostla spotřebitelská cena elektrické energie více než dvojnásobně. Podle výpočtů ředitele NP Soobšestvo pokupatělej optovogo i rozničnogo rynkov elektroeněrgii, Pavla Strunilina, tarify přenosu v sítích za poslední tři roky stouply o 75 % a velkoobchodní cena generování energie o 130 %.

V letech 2011-2013 je podle některých analytiků možné dále očekávat minimálně dvojnásobný růst cen elektrické energie. Důvodem je růst cen plynu na vnitřních trzích (dvě třetiny elektrické energie je vyráběno pomocí plynu), liberalizace tarifů (od 1. července 2010 se v rámci volných cen prodává 80 %, od roku 2011 to bude 100 %), přechod sítí na tvorbu cen pomocí RAB-systému (v úvahu potřeba míry návratnosti investic), deregulace prodeje povolenek na maloobchodním trhu a řada dalších vlivů.

Zvyšování cen vede část spotřebitelů k samostatnému zabezpečování energetické nezávislosti. Příkladem může sloužit Magnitogorský metalurgický kombinát, Severstal´, TNK-BP, Surgutněftěgaz a mnoho dalších společností, které místo nákupu energie na trhu raději investují do stavby vlastních generujících stanic. Podle některých výpočtů je vlastní energie 1,5-2,5 krát levnější. Odpadají náklady na transport, ztráty v síti, bonusy manažerů v energetice a je zde i řada jiných výhodných faktorů. Tento trend však také může vést k tomu, že velký počet nových generujících kapacit, které jsou součástí vládního Generálního plánu rozmístění energetických objektů do roku 2010, nemusí najít plnohodnotné uplatnění.

Zdroj: KES, OGK-2, OGK-4, OGK-6,Vedomosti

Foto: Lodama

About Petr Kvíčala