Energetika Kazachstánu – stav a příležitosti.

Po rozpadu Sovětského svazu prošel Kazachstán v oblasti elektrické energie velmi obtížným obdobím. Výroba i spotřeba nejprve výrazně poklesly. Hospodářský růst, který se zde od roku 2000 projevoval, zvýšil produkci elektrické […]

Po rozpadu Sovětského svazu prošel Kazachstán v oblasti elektrické energie velmi obtížným obdobím. Výroba i spotřeba nejprve výrazně poklesly. Hospodářský růst, který se zde od roku 2000 projevoval, zvýšil produkci elektrické energie a v roce 2008 výroba dosáhla 80 miliard kwh. Vzhledem ke krizi výroba v roce 2009 poklesla na 78,4 miliard kwh a spotřeba poklesla, zejména určitou stagnací v hutních průmyslech, na 77,9 miliard kwh.

Kazašská elektrická rozvodná síť je dělena do dvou částí. Tím je také způsobeno, že jižní část Kazachstánu musí elektrickou energii dovážet. Elektrická energie je klíčovou otázkou rozvoje a proto vláda připravila akční plán rozvoje toho sektoru do roku 2015. Součástí plánu je rekonstrukce a modernizace mnoha elektráren a počítá se, že k tomuto roku bude kapacita zvýšena na 124,5 miliardy kWh. To však současný stav příliš neumožňuje a je nezbytná výstavba nových elektráren. Obecně se počítá, že se stávajícím vybavením je možné dosáhnout přibližně 80 miliard kWh. Stávající vybavení také nezbytně vyžaduje modernizaci. 94% plynových turbíny, 57% parních turbín a 33 % parních kotlů jsou více než dvacet let staré. Sítě také nejsou v nejlepším stavu a ztráty během přenosu tvoří přibližně 15%.

Jak je vidět z výše uvedeného, příležitosti jsou poměrně široké. Z exportního hlediska bych jako základ mohl zmínil transformátory a jejich součásti, parní kotle a jejich součásti, ale plně vyčerpávající soupis by byl příliš dlouhý. Očekávat do budoucna můžeme i celkovou obnovu přenosové sítě a všeho co s ní souvisí, až například po IT a moderní komunikační systémy.

Ekonomický plán počítá i s výstavbou spojení mezi severní a jižní částí Kazachstánu, výstavbou menší vodní elektrárny, instalací plynové turbíny o produkci až 56 megawatt, elektrické stanice v Karačagansku (o produkci 120 megawatt), plynové turbíny elektráren v SIPS-Aktobemunaigaz (48 MW) a další o produkci 60 megawattů. V neposlední řadě se plánují také možnosti využití větrných elektráren.

Regionální společnosti zabývající se produkcí a rozvodem elektrické energie ještě většinou nebyly privatizovány. Jejich vybavení je velmi často ve špatném stavu a nezbytně potřebuje opravy. To je však také jednou ze zajímavých příležitostí.

Pochopitelně, je možné zajistit celý přehled předpokládaných staveb a renovací.

About Petr Kvíčala