Stroje, technologie a služby související s těžbou, zpracováním a transportem ropy a zemního plynu v Rusku.

Těžba, transport a zpracování ropy a zemního plynu je vedoucím odvětvím ekonomiky Ruské federace. V několika posledních letech se stále zvyšují výdaje na infrastrukturu spojenou s těmito aktivitami. Velikost trhu služeb a […]

Těžba, transport a zpracování ropy a zemního plynu je vedoucím odvětvím ekonomiky Ruské federace. V několika posledních letech se stále zvyšují výdaje na infrastrukturu spojenou s těmito aktivitami. Velikost trhu služeb a vybavení tohoto odvětví se v loňském roce pohybovala okolo 18 miliard USD. Vzhledem k ekonomické krizi se však očekává pokles o 20–25 %.

Velké projekty v oblasti ropy a zemního plynu však navzdory krizi pokračují dále. Jedná se o aktivity v oblastech se zásobou paliv a taktéž o práce související s rozvojem transportních cest. Příkladem může sloužit Jamaloněnecký poloostrov, kde přetrvávají práce na nalezištích, ale i budování železnice Obskaja-Bovaněnkovo. Jedná se o 572 km železniční tratě vedoucí polární tundrou. Stavba začala v roce 1986 a byla plánována jako úderná komsomolská stavba s rychlým zakončením. Vzhledem k perestrojce, rozpadu Sovětského svazu a následné hospodářské situaci však byla „převedena“ mezi dlouhodobé stavby. V určitých obdobích byly práce zastaveny, jak jsem se v regionu osobně přesvědčil v roce 2005. Při mé pracovní cestě do Jamaloněneckého autonomního okruhu v roce 2008 zde ale byl zřejmý pokrok a na stavbě probíhala bouřlivá aktivita. V červnu 2009 byl zakončen čtyřkilometrový most přes řeku Juribej a závěr stavby je, bez ohledu na krizi, plánován na konec tohoto roku. Celou stavbu je Gazprom ochoten prodat ruským železnicím za 130 miliard rublů. Ze stanice Pojuta se kromě toho dále plánuje trasa vedoucí do Nového Portu, který se nachází ve východní části Jamalského poloostrova.

Z dalších významných projektů je možné zmínit například projekt Sachalin nebo aktivity týkající se arktického šelfu. Na osvojení Štokmanovského naleziště Gazprom vybral francouzskou společnost Total a norskou StatoilHydro. Investice na development naleziště se odhadují na 15 až 20 miliard USD. Přiklánět se však můžeme spíše k horní hranici těchto odhadů. Původně se v roce 2005 uvažovalo, že by se tohoto projektu mohla zůčastnit jedna z následujících společností. Norské Hydro a Statoil, francouzská Total, nebo americké Chevrron či Conoco Phillips. V roce 2006 Gazprom ohlásil, že ani jedna z těchto společností neudělala dostatečně vhodnou nabídku a developmentem naleziště se bude zabývat samostatně. V červenci 2007 však bylo po telefonickém rozhovoru Vladimíra Putina s Nikolasem Sarkosym oznámeno, že partnerem pro Gazprom bude v tomto projektu francouzská Total. Tento krok je analyzován jako následek zlepšení vztahů mezi Ruskem a Francií po vítězství Sarkozyho ve volbách.

Ruský trh s vybavením, které souvisí s ropným průmyslem se značně rozrůstá a v současné době v tomto oboru již působí více než 15.000 společností. Konkurence na trhu těchto zařízení je poměrně velká. V první řadě jsou zde ruské společnosti. U mnohých z nich zastaralou kvalitu nahrazuje nižší cena. Dále zde působí západní společnosti, jejichž pozice v teritoriu je často dlouhodobě budována i v „krizových“ obdobích. Poslední skupinou, kterou bych zmínil, jsou čínské firmy, které na trhu vytvářejí poměrně silný tlak související s nízkou cenou i postupným zvyšováním kvality.

Kromě konkrétních přístrojů a strojů považuji za perspektivní také nabídky moderních technologií a vyhledávání vhodných partnerů, se kterými je možné pracovat i v souvislosti s poskytnutím těchto technologií.

About Petr Kvíčala